Autobus nás kolem půl desáté vysadil v obci Horní Malá Úpa, odkud jsme se přes chatu Jelenka vydali směr nejvyšší bod Česka. Než si naše těla zvykla na vysokohorský vzduch a poměrně svižné tempo, chvilku to trvalo. Ale všem se zdárně podařilo i přes některé těžkosti dokončit výstup. I když bylo poměrně mlhavé počasí, sem tam se nějaké to panorama ukázalo, a my tak mohli obdivovat krásu Krkonoš. K tomu si někteří dali dobrou horkou čokoládu, aby nabrali síly a připravili se na cestu dolů. Ta měla původně vést přes Růžohorky, ale paní učitelka Šedivá se z nějakého neznámého důvodu rozhodla pro cestu jinou – přes Luční boudu a dolů na Výrovku. Pravda je taková, že v tom byla malá nepozornost a euforie z toho, že to všichni vyšli. Nu což. Pokračujeme! Je to sice dál, zato lepší cesta! Příroda se nám opravdu odvděčila. Sprchlo jen jednou a než si někdo vůbec stačil vyndat pláštěnku, už bylo zase po děšti. Otevírala se nám nádherná krajina, a i mlha ustoupila. Od Richterových bud už se některým výrazně začaly ozývat kolena a kyčle a nepomohla tomu ani kamenná kamzí stezka, kterou jsme slezli až skoro do Pece. Tam nás zase vyzvedl pan řidič a po malém občerstvení na benzinové pumpě v Trutnově jsme se vydali zpět do Hradce.
V nohách jsme měli určitě dobrých 20 kilometrů, tak si myslím, že problém usnout tu noc neměl snad nikdo. :)